Chceme zachovat 80% podporu v nezaměstnanosti!

ODBORY odmítají snížení podpory v nezaměstnanosti. Člověk, který po letech práce přijde o zaměstnání, potřebuje dostatek času na nalezení nového místa odpovídajícího jeho zkušenostem a kvalifikaci. Vyšší podpora v prvních měsících navíc může být výhodná i pro stát: lidé při změně zaměstnání často nastupují za vyšší mzdu a následně odvádějí více na daních a pojistném.

Od ledna 2026 činí podpora v nezaměstnanosti v prvních měsících 80 procent předchozího výdělku. U lidí starších 52 let se tato sazba poskytuje první tři měsíce. Maximální strop podpory současně vzrostl na 80 procent průměrné mzdy. Smyslem změny bylo vytvořit po ztrátě zaměstnání dostatečný prostor pro hledání odpovídajícího místa nebo rekvalifikaci.

Vláda nyní schválila návrh, který má od ledna 2027 sazbu v prvních dvou měsících snížit na 65 procent a maximální podporu omezit na 60 procent průměrné mzdy. Ministerstvo práce očekává úsporu 4,5 až 5 miliard korun ročně.

ČMKOS takovou změnu odmítá.

Podpora je součást systému, do kterého pracující přispívají

Debata o podpoře v nezaměstnanosti bývá často vedena tak, jako by stát lidem bez práce poskytoval peníze ze své dobré vůle. Takový pohled pomíjí fungování systému.

Zaměstnanci jsou během pracovního života poplatníky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné za ně odvádí zaměstnavatel, část je zaměstnanci srážena přímo ze mzdy.

Člověk, který roky nebo desetiletí pracuje, tedy do systému průběžně přispívá. Pokud následně o zaměstnání přijde a splní zákonné podmínky, čerpá ochranu, na jejímž financování se v době zaměstnání podílel. Nárok na podporu je ostatně přímo vázán na předchozí účast v systému – základní podmínkou je zpravidla alespoň 12 měsíců důchodového pojištění během předchozích dvou let.

Člověk po dvaceti nebo třiceti letech zaměstnání proto nežádá o charitu. Využívá ochranu, která má právě pro okamžik ztráty práce existovat.

Ztráta práce není selhání člověka

Zvlášť citlivá je situace lidí ve vyšším věku. Zaměstnanec může o práci přijít kvůli reorganizaci, rušení provozu, ekonomickým problémům firmy nebo zániku svého pracovního místa. U lidí po padesátce přitom může hledání nového uplatnění trvat déle a může vyžadovat rekvalifikaci nebo změnu profese.

Vysoký počet volných pracovních míst ještě neznamená, že každý během několika týdnů nalezne místo odpovídající své dosavadní profesní dráze. Člověk s desítkami let praxe má zkušenosti a odbornost, které mohou být pro nového zaměstnavatele velmi cenné. Finanční tlak, který jej donutí přijmout první dostupnou nabídku hluboko pod jeho kvalifikací, znamená plýtvání tímto potenciálem.

Předseda ČMKOS Josef Středula proto při odmítnutí návrhu připomněl skutečný účel podpory:

"Myslíme si, že takový nápad není potřeba dál prosazovat. Nechceme, aby se vůbec realizoval. Bylo by to nelogické. Bylo by to proti smyslu podpory v nezaměstnanosti, která není trest za to, že člověk přišel o práci, ale polštář, aby mohl hledat práci novou. Rádi bychom věřili, že důvodem není šetření prostředků."

Současná 80% sazba se navíc poskytuje pouze na začátku podpůrčí doby. Poté podpora klesá. Systém tak člověku poskytuje nejsilnější ochranu právě v prvních týdnech a měsících, kdy si hledá nové místo.

Lepší práce znamená také více peněz pro stát

Při debatě o nákladech podpory je potřeba počítat také její ekonomické přínosy.

Data Úřadu práce a MPSV ukazují, že firmy nabízejí lidem při změně zaměstnání v průměru až o 12 procent vyšší mzdu oproti jejich předchozímu místu. Lidé, kteří nastupují do nové práce po evidenci na Úřadu práce, si mohou v průměru polepšit přibližně o osm procent.

To má zásadní význam i pro veřejné rozpočty.

Vyšší mzda znamená vyšší odvody na sociální zabezpečení, vyšší zdravotní pojistné a zpravidla také vyšší daň z příjmu. Člověk s vyšším příjmem současně více spotřebovává a prostřednictvím DPH a dalších daní přispívá do veřejných rozpočtů i tímto způsobem.

Náklady na několik měsíců hledání vhodnějšího pracovního místa proto mohou mít charakter investice. Stát člověku krátkodobě poskytne větší finanční jistotu, díky níž nemusí okamžitě přijmout první nabídku. Pokud následně nastoupí na produktivnější a lépe placené místo, část vynaložených prostředků se státu postupně vrací ve vyšších odvodech a daních.

Stejnou logiku ještě při zavádění 80% podpory používalo MPSV. Vyšší podporu zdůvodňovalo potřebou vytvořit lidem čas na nalezení odpovídající a dobře placené práce.

Počítat tedy pouze 4,5 až 5 miliard korun, které chce stát okamžitě ušetřit, poskytuje neúplný obraz. Do účtu patří také budoucí příjmy veřejných rozpočtů a skutečnost, že lepší propojení lidí s pracovními místy prospívá produktivitě celé ekonomiky.

Nešetřeme na lidech právě ve chvíli, kdy přišli o příjem

Člověku se ztrátou zaměstnání nezmizí nájem, hypotéka, děti ani další pravidelné výdaje. Právě první měsíce jsou obdobím, kdy domácnost čelí největší nejistotě. Snížení podpory může znamenat výpadek několika tisíc korun měsíčně a výrazně zvýšit tlak na přijetí jakéhokoli zaměstnání.

ČMKOS chce, aby se lidé do práce vraceli co nejrychleji. Současně chceme, aby měli šanci najít zaměstnání odpovídající jejich schopnostem, zkušenostem a kvalifikaci.

Proto požadujeme zachování 80% podpory v prvních měsících nezaměstnanosti. Člověk, který po letech práce přijde o zaměstnání, má dostat prostor postavit se znovu na nohy a najít kvalitní práci. Takový systém pomáhá zaměstnanci, ekonomice a v dlouhodobém horizontu také státnímu rozpočtu.

zdroj: ČMKOS